Byl čas havranů

Autorka: Věra Fojtová

Žánr: historický román

Nakladatel: Moba

Rok vydání: 2014

Počet stran: 256

Vazba: vázaná

Anotace:

Konec třicetileté války je na spadnutí, země je vyčerpána neustálými boji a neúrodou, lidé jsou sužování hladem, nemocemi a v neposlední řadě i náboženskými tlaky v podobě jezuitských misií, v nichž svou urputností vyniká jezuita Ignác.

Na pozadí historických událostí pobělohorské doby, v níž se Valaši, v zemi snad už jako jediní, urputně bránili nadvládě Habsburků a násilné rekatolizaci, v čase tajných evangelických bohoslužeb, jejich potlačování i následných krutých trestů, se odvíjí příběh evangelického kazatele Martina Suly a Verunky, dcery zchudlého svobodníka Jury Sívka. 

Rekatolizace, náboženský útisk, drásavé vzpomínky, potupná bída, bezmocné osamění – to je hlavní téma historického románu Čas havranů z pera české autorky Věry Fojtové, která na pozadí doby pobělohorské rozehrává příběh lidí, kteří byli tímto temným úsekem našich dějin poznamenaní.

Děj knížky Čas havranů se odehrává v krutých časech první poloviny 17. století na Valašsku v době nejasných zákonů, politických her, krutých bojů, neúrody, tajných evangelických bohoslužeb a násilné rekatolizace. V tomto světě krutém a často velmi nespravedlivém se mj. odehrává příběh dvou mladých lidí – chudé dívky Verunky a evangelického kazatele Martina Suly, kteří prožili svůj neobyčejný příběh lásky. Kromě vyprávění o Verunce a Martinu Sulovi, věnovala autorka začátek knížky vyprávění o kardinálovi, kterému se nezamlouvá chování jeho poddaných. Ve třetí části knížky nás autorka seznámí se čtyřmi jezuity, kteří putují krajinou a snaží se na svoji víru „nalákat“ co nejvíce lidí. Všechny tři úseky knížky jsou – ač to tak vůbec nemusí na první pohled vypadat – navzájem propojené – spojuje je touha po svobodě, spravedlnosti a naděje v lepší zítřky.

Historické romány jsou mojí krevní skupinou, tudíž jsem dlouho neváhala, zda-li se do knížky pustit či ne. Kromě české autorky mě zaujal samotný námět. Psát o takové době přeci jenom vyžaduje notnou dávku odvahy. Vžít se a zčásti pochopit tuto dobu není vůbec nic jednoduchého a podle mě se autorka s námětem popasovala, jak se patří. Velmi zajímavě a poutavě byla popsána krajina, nemluvě pak o samotných postavách, kteří se během příběhu vyvíjely. Ale přeci jenom si dovolím malou výtku. Trochu mě překvapilo, že i přesto, kolik lidských osudů se v příběhu odvíjelo, měla knížka pouze něco kolem 250 stran. U některých částí by nebylo na škodu trochu je rozvinout. Poslední pasáž o putování Jezuitů by si zaručeně zasloužila o něco více stránek. Na osudy takových postav, jakými byli třeba Jezuita Ignác nebo Verunčin bratr - zbojník Matěj, jsem byla opravdu zvědavá, nicméně jsem se toho o nich moc nedozvěděla. 

Celkově však historický román Čas havranů hodnotím velmi kladně. Knížka měla své klady i zápory, ale určitě potěší každého milovníka historických románů. Máte-li chuť přečíst si o jednom úseku našich dějin, o kterém se (pokud nezabrousíte v knihovně do poličky s odbornou literaturou) příliš nedozvíte, rozhodně sáhněte po této knížce a udělejte si na ni svůj osobní názor!

Hodnocení: 4/5

Ukázka z knihy:

Bylo to z kraje zimy, ale dny už byly krátké a pošmourné, těžká obloha visela nízko nad zemí, na spadnutí, a ostrý vítr odkudsi z hor sliboval v brzké době závěje bílého sněhu.

Byl čas havranů.

Na malém náměstí se však tísnily, jako stáda poplašených ovcí, davy prokřehlých a vyděšených lidí.

Nikdo z nich tu nebyl dobrovolně o své vlastní vůli, jinak by jim přece císařští vojáci nestáli v zádech, aby je udrželi v poslušném a jednotném houfu před strohým popravčím špalkem.

Leckterému z nich by se možná i zachtělo utéct daleko od toho místa hluboké bezmoci a sžíravého studu a povinností vojáků bylo zabránit jim v tom.

Když už chtěli přijímat a pít kalich, tak potom ten s hořkostí až do dna.

Byli tu mladí i staří, muži, ženy i děti, poddaní, řemeslníci, pastevci i svobodníci a všichni bez rozdílu měli být toho dne vystaveni krutému divadlu.

Stáli nehybně a vyděšeně, bez jediného slova. Ale ve chvíli, kdy byli z místní radniční šatlavy vyvedeni zbědovaní polonazí odsouzení, promodralí zimou, z nichž někteří sotva šli a podpírali se navzájem, neboť mnozí měli po předchozím mučení nohy a ruce zpřelámané, plné krvavých šrámů a černých podlitin, ozval se z davu tichý a kvílivý nářek. (Čas havranů, str. 68)

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum, jehož spolupráce si velmi vážím.